Kdo jsem ?
Jsem Vltavou křtěný pražák, narozený u Apolináře roku 1965. To podstatné ale začíná v mých 12 letech, bydleli jsme v Liberci a můj táta mě přivedl na trénink Juda do TJ Sokol Rochlice. Začal jsem trénovat a hodně mi to v dětství pomohlo, byl jsem vcelku samotář, doma jsem ležel neustále v knížkách a lepil papírové modely z Ábíčka .... Judo mi dalo hodně kamarádů, dodalo pohyblivost a zdravou sebedůvěru a naučilo mě i komunikovat s holkama - když se s nima kamarádsky perete na tréninku, tak s nima můžete i v pohodě mluvit mimo trénink :-) V pubertě mi to hodně pomohlo :-)
Na střední v Ústí nad Labem jsem přešel na Shotokan karate v Neštěmicích, to mi vydrželo do maturity - a musel jsem do armády. Jako délesloužící jsem v armádě pobyl tři roky u chemického vojska a pak jsem se vrátil do civilu do Prahy. Bavila mne muzika a tancování, další tři roky jsem při různém zaměstnání hrál jako discjockey ve vinárně Bystrica na Národní třídě (už neexistuje). A pomalu jsem se vracel i k bojovým uměním. Přišla sametová revoluce a přehrada komunistických zákazů se protrhla.
Pro mě byla revoluce nově otevřenými dveřmi do světa nejrůznějších bojových stylů, jmen, tradic, příběhů. A nejen to. Byl jsem osobně 17. listopadu 1989 na Národní třídě, na Václaváku jsem také zacinkal klíči, Na Příkopech jsem utíkal před slzným plynem :-) Úžasné dny.
Začal jsem překládat různé texty, psát brožurky a pak knihy o bojových uměních, otevřel jsem první obchod v republice s potřebami na bojová umění (WARRIOR na Žižkově), pak další obchod v Ostravě a v Liberci. Vozil jsem zboží z Evropy, výukové materiály z Ameriky, hledal nové dovozce kvalitních kimon, chráničů a tréninkových potřeb, vydával jsem první česko-slovenský časopis o bojových uměních (WARRIOR) a napsal, nafotil a vydal na cca čtyřicet učebnic a příruček pro bojový trénink a pro ochranu osob a majetku. Když v USA padly Newyorská dvojčata, vydal jsem i příručku "Jak přežít terorismus".
Jak se do ČR dostávaly nové styly, poznával jsem mistry, kteří je sem přinášeli - Roman Hladík - Hung Gar Kung Fu, Oldřich Šelenberk - Hwarang-do (dnešní Musado), Petr Macháček - Muay Thai, Jan Turneber - Taijiquan, Hwang Ho-Yong - Taekwon-do a mnohé další. Nejvíce mne oslovil Ivan Rzounek - Wing Tsun Kung Fu. S Ivanem jsme zažili hodně zajímavých věcí, byli jsme například v Dortmundu na Budo show, kde byl osobně i Chuck Norris ... Se všemi zajímavými osobnostmi té doby jsem komunikoval, psal články a rozhovory do svého časopisu a navštěvoval zvědavě jejich tréninky.
Sám jsem začal učit své studenty a studentky, nejprve karate jako sebeobranu, což pod vlivem Ninjutsu a Wing Tsun Kung Fu pomalu přecházelo do mé vlastní syntézy pod názvem NIN TSUN DO. Vždy jsem se více zajímal o praktickou pouliční sebeobranu, než o sportovní turnaje, nebo profesionální ring, nikdy jsem neměl touhu sbírat medaile, nebo barevné pásky na kimono.
Zorganizoval jsem i první mezinárodní Budo show v Paláci Kultury v Praze s česko-slovensko-německo-francouzskou účastí. Jeho součástí byla i volba první miss bojových umění ČR a první plnokontaktní turnaj bez rozdílu stylů. Postavit ve sjezdovém sále Paláce kultury boxerský ring byl zajímavý zážitek :-)
Několik let po revoluci bylo jako povodeň, všichni chtěli všechno, před obchodem mi stály fronty, stačilo vylepit leták před větší pražskou školu a měl jsem plnou tělocvičnu studentů. Dalo se dělat cokoli a já svým podnikáním a bojovým uměním žil natolik, že mne to stálo rozpad druhého manželství. Naučil jsem se, že je vždy něco za něco - škola života.
Lidi za čas dostali, co potřebovali, mladí kluci objevili počítačové hry a odcházeli z tělocvičen sedět doma u svých her, konkurence rostla pomalu geometrickou řadou - a obchody upadaly, studentů ubývalo ... postupně jsem musel propouštět zaměstnance, zavírat kurzy, obchody, zrušil jsem časopis .... a místo tréninků pro veřejnost jsem si otevřel malou bezpečnostní agenturu na osobní ochranu a detektivní činnost. Místo veřejnosti jsem školil a trénoval osobní ochránce. Tři zajímavé roky. Pak se otevřelo hodně velkých bezpečnostních agentur, kterým nebylo možné konkurovat. S ukončením činnosti jsem dostal nabídku psát pro pražské noviny, pak natáčet reportáže pro internetové servery - a z aktivního světa bojových umění jsem se vzdálil na dlouhých dvacet let.
Bojovníkem v duši jsem ale zůstal, to už v člověku prostě zakoření. Během nejlepších let jsem se spřátelil s Františkem Kollmanem. František, dnes už bohužel po smrti, měl 6. dan v judu a jako jeden z mála Evropanů také 9. danu v jiu-jitsu. Byl několikanásobný mistr republiky v judu a mistr světa z roku 1965 v jiu-jitsu. Veřejnost ho znala jako osobního strážce prezidenta Václava Havla v prvním funkčním období a spolutvůrce výcviku policejní Akademie. Jednou ke mě přišel do obchodu, dali jsme se do rozhovoru a já jej pozval na své workshopy NIN TSUN DO. Byl to velice upřímný a přátelský člověk, vynikající učitel. Byl na několika mých workshopech jako hostující čestný lektor a na posledním mi sám od sebe věnoval průkaz policejního klubu Jiu-jitsu s orazítkovanou třetí trenérskou třídou a 1. kyu (hnědý pás) se slovy, že by mi osobně dal i 1. dan (černý pás), ale že by se na to museli sejít tři zkušební komisaři. Bylo to od něj velmi hezké a dodnes na něj vám velmi milou vzpomínku. Spolu s Ivanem Rzounkem (Wing Tsun Kung Fu) mě František ovlivnil nejvíce ze všech.
Přechod od aktivních tréninků k novinařině a reportážní videokameře byl také obdobím, kdy jsem se hodně věnoval vnitřní energii - jednak učení japonských horských mnichů Yamabushi (pozdějších ninjů) a pak velmi výrazně nauce Toltéků, šamanů a čarodějů predkolumbovského středního Mexika. O vnitřní energii jsem psal do časopisů, přednášel na akcích a pořádal kurzy, workshopy a tréninky "Magických pohybů" (Tensegrita carlose Castanedy, součást toltécké nauky) po celé ČR. Dnes se k tomu všemu plánuji postupně vrátit, Magické pohyby natočit na web a vrátit se i k workshopům a kurzům.
Začal jsem tedy psát do novin a natáčet videoreportáže. Roky jsem zpracovával politiku, kriminalistiku, pak sport, pomohl jsem založit web "Cesty k sobě" s esoterickou tématikou a pak jsem se vydal cestou vlastní tvorby pro svou internetovou televizi Mozaika TV. Před kamerou jsem měl politiky, umělce, podnikatele, miss World, nejvíce si cením setkání s Dalajlámou při jedné z jeho návštěv Prahy. Natáčel jsem mnoho videoreklam pro hotely a penziony, restaurace, obchody, byl jsem mediálním partnerem několika veletrhů a asi desítky pražských divadel, včetně Národního. Krásná doba, asi pět tisíc zpracovaných reportáží a rozhovorů, záznamů a videoreklam.
V této době jsem se průběžně věnoval i jiným aktivitám, pro radost z tvorby - organizoval jsem workshopy TV moderování a filmového herectví, produkoval jsem písničky začínajícím zpěvačkám a točil videoklipy (amatérské, jen pro radost), natáčel reportáže z Evropy po různé cestovní kanceláře, točil autorské videorecepty a pořady o vaření a pod ...
Přišla delší osobní krize, byl jsem v dluzích, pod tlakem neúměrně vysokých alimentů a oba mí rodiče vážně onemocněli - nechal jsem všeho, vzdal jsem se všeho, smazal z internetu veškerou svou tvorbu, prodal kameru - a začal se starat o rodiče. Musel jsem odejít z Prahy do Štětí (Litoměřicko) a osm let jsem se živil jako kuchař po restauracích, hotelech, bistrech - na Litoměřicku a Mělnicku. Umřel mi těžce nemocný otec a od té doby se starám o maminku. Loni jsme se rozhodli vrátit se do Prahy. Překonal jsem těžké časy, srovnal finance i mezilidské vztahy, zklidnil svůj život, vyrovnal jsem se se vším, s čím bylo třeba a začínám v šedesáti novou životní kapitolu.
Rozhodl jsem se zúročit vše, čím jsem dosud v životě prošel a vrátit se k tréninkům sebeobrany a k autorské videotvorbě. Nové začátky a první nová videa vidíte na tomto webu - a videa budou přibývat, ta první budu průběžně zlepšovat. Vrátila se mi radost z tvorby, z natáčení, opět jsem vzal po letech do ruky kameru a začal rozhýbávat tělo po dvacetileté pauze. Za poslední půlrok jsem se zbavil 25 kil nadváhy a dál shazuji a trénuji. Už to nejde, jako zamlada, ale jde to :-)
Mezitím se neskutečně změnil svět okolo nás, vše se převrátilo úplně vzhůru nohama. Začalo to pandémií Covidu, rozdělením světa na Západ a Východ, Nepřítelem je Rusko, které se změnilo ve vraždícího válečného agresora. Rozpadají se jistoty, nikdo dnes netuší, co bude zítra. Politici se jen do krve hádají, místo demokratických vlád (které si za to můžou samy, protože zpackaly, co se dalo) nastupují diktátoři, Amerika se nebezpečně blíží další občanské válce, migranti z Afriky, Blízkého Východu a dalších směrů proudí do Evropy po milionech a vytvářejí ohniska napětí, agrese a kriminality. Prudce roste obecná agrese a strach, vraždí a šikanují už i malé děti, střílí se ve školách a nemocnicích. Zdravotnictví je ve vážné krizi, zákony jsou už tak zamotané, že se v nich nevyznají ani ti, co je tvoří. Vězení jsou k prasknutí přeplněná (v polovině případů drobnými zlodějíčky, distributory drog a otci, co nedokáží splácet vysoké alimenty). Příroda se hlásí ke slovu globálním oteplováním, přicházejí silná letní vedra, prudší a silnější povodně, bouře, požáry .... Diví se pak snad někdo, že 30% dnešních teenagerů potřebuje psychiatrickou pomoc (kterou většinou neseženou, psychiatrů je málo a většina z nich je v předdůchodovém věku)?
S celoživotními zkušenosti ve svém věku už toto vše, co se dnes děje, pozoruji s velkým odstupem a nadhledem. Svůj život, vztahy, finance a touhy mám srovnány, zažil jsem toho více, než si dokážu pamatovat, většinu svých snů jsem si dokázal splnit a zažít. Naučil jsem se zorganizovat si život tak, že se mě většina dnešních stresů a starostí nijak nedotýká a proto se mohu na vše dívat v klidu a s potřebnou rozvahou.
A jako novinář, spisovatel, lektor, autor, kameraman .. i kuchař :-) budu na tento web nyní dávat vše, co mi bylo, je a bude k užitku - a nabízím to i komukoli, kdo bude mít zájem. Vše, co je na tomto webu, na mých You Tube kanálech, Facebooku a Instagramu, je komukoli natrvalo k dispozici ZCELA ZDARMA.
Jaroslav Polák, září 2025















.
