Kdo jsem ?

      Jsem Vltavou křtěný pražák, narozený u Apolináře roku 1965. To podstatné ale začíná v mých 12 letech, bydleli jsme v Liberci a můj táta mě přivedl na trénink Juda do TJ Sokol Rochlice. Začal jsem trénovat a hodně mi to v dětství pomohlo, byl jsem vcelku samotář, doma jsem ležel neustále v knížkách a lepil papírové modely z Ábíčka .... judo mi dalo hodně kamarádů, dodalo pohyblivost a zdravou sebedůvěru a naučilo ě i komunikovat s holkama - když se s nima perete, tak s nima můžete i v pohodě mluvit :-)

      Na střední v Ústí nad Labem jsem přešel na Shotokan karate v Neštěmicích, to mi vydrželo do maturity - a musel jsem do armády. Jako délesloužící jsem v armádě pobyl tři roky u chemického vojska a pak jsem se vrátil do civilu do Prahy. Bavila mne muzika a tancování, další tři roky jsem při různém zaměstnání hrál jako discjockey ve vinárně Bystrica na Národní třídě (už neexistuje). A pomalu se vracel i k bojovým uměním. Přišle sametová revoluce a přehrada komunistických zákazů se protrhla.

       Pro mě byla revoluce nově otevřenými dveřmi do světa nejrůznějších bojových stylů, jmen, tradic, příběhů. Začal jsem překládat různé texty, psát brožurky a pak knihy o bojových uměních, otevřel jsem první obchod v republice s potřebami na bojová umění (WARRIOR na Žižkově), pak další obchod v Ostravě a v Liberci. Vozil jsem zboží z Evropy, hledal nové dovozce kvalitních kimon, chráničů a tréninkových potřeb, vydával jsem první česko-slovenský časopis o bojových uměních (WARRIOR) a napsal, nafotil a vydal na cca čtyřicet učebnic a příruček pro bojový trénink a pro ochranu osob a majetku. Když v USA padly Newyorská dvojčata, vydal jsem i příručku "Jak přežít terorismus". 

         Jak se do ČR dostávaly nové styly, poznával jsem mistry, kteří je sem přinášeli - Roman Hladík - Hung Gar Kung Fu, Oldřich Šelenberk - Hwarag-do (dnešní Musado), Petr Macháček - Muay Thai, Jan Turneber - Taijiquan a mnozí další. Nejvíce mne oslovil Ivan Rzounek - Wing Tsun Kung Fu. S Ivanem jsme zažili hodně zajímavých věcí, byli jsme například v Dortmundu na Budo show, kde byl osobně i Chuck Norris ... Se všemi zajímavými osobnostmi jsem komunikoval, psal články a rozhovory do svého časopisu a navštěvoval zvědavě jejich tréninky.

      Sám jsem začal učit své studenty a studentky, nejprve karate jako sebeobranu, což pod vlivem Ninjutsu a Wing Tsun Kung Fu pomalu přecházelo do mé vlastní syntézy pod názvem Nin Tsun Do. Vždy jsem se více zajímal o praktickou pouliční sebeobranu, než o sportovní turnaje, nebo profesionální ring.

     Zorganizoval jsem i první mezinárodní Budo show v Paláci Kultury v Praze s česko-slovensko-německo-francouzskou účastí. Jeho součástí byla i volba první miss bojových umění ČR a první plnokontaktní turnaj bez rozdílu stylů. Postavit ve sjezdovém sále Paláce kultury boxerský ring byl zajímavý zážitek :-)

       Několik let po revoluci bylo jako povodeň, všichni chtěli všechno, před obchodem mi stály fronty, stačilo vylepit leták před větší pražskou školu a měl jsem plnou tělocvičnu studentů. Dalo se dělat cokoli a svým podnikáním a bojovým uměním žil natolik, že mne to stálo rozpad druhého manželství. Naučil jsem se, že je vždy něco za něco - škola života.

      Lidi za čas dostali, co potřebovali, mladí kluci objevili počítačové hry a odcházeli z tělocvičen sedět doma u svých her, konkurence rosla pomalu geometrickou řadou - a obchody upadaly, studentů ubývalo ... postupně jsem musel propouštět zaměstnance, zavírat kurzy, obchody, zrušil jsem časopis .... a místo tréninků pro veřejnost jsem si otevřel malou bezpečnostní agenturu a osobní ochranu a detektivní činnost.